Quest 5 - Hvozd

začátek session - 1.2.2026...fuck yeah!
Účastníci:
- Bulvit|Bilbo
- Ranger|Pompa
- Čáryfuk|Kuba

3.8.674

Přišel za námi muž jménem Bran Anke. Přijel do Belhemu, aby nám dal nový, důležitý úkol. Máme všeho nechat a jet s ním. Pardon Vasko, povinnosti volají.

Ještě ten den jsme vypluli do do Elsleyeru.

X dní na cestách

Bran Anke nám zatím nastínil nějaké zajímavé novinky z pevniny (jeho slova, skutečnost mohla být jiná).

• U Kizmaru byly útoky skřetů a nějakých zmutovaných trpaslíků
• Belteren je skoro zničený - detaily: Nehoda u Belterenu

Ani jedno z toho ale není úkol pro nás.

Z Elsleyeru nás teleportovali (asi je to fakt důležité) na univerzitu v Milfordu.

18.8.674

Setkáváme se s Malcolmem Abnerem, který nám nastíní situaci a náš úkol.

Před cca 6 měsíci se začaly dít zvláštní věci s vichry many. Kouzelníci mají problém kouzlit a regenerovat manu. Někdy to jen nejde, někdy to kouzelníka i zabilo. Alchymistické many se to nijak nedotklo, je to jiný princip. Hraničářů se to dotklo, ale ne tak vážně, jako kouzelníky.

Před pár měsíci začaly útoky na vesnice a osady u hranice Vermontského hvozdu. Všechny útoky se zatím odehrály v noci. Bojí se, že se hvozd probouzí.

První výprava

Všechny problémy ukazovaly směrem k Vermontskému hvozdu. Rozhodli se vypravit druida, Erka, v doprovodu 3 oddílů pěchoty, aby se pokusili zjistit, co se děje. Ale nikdo se nevrátil.

To nejen, že nevyřešilo problém číslo jedna, ale rovnou to vytvořilo problém číslo dva. Erko u sebe měl velmi vzácný artefakt, Kompas Vichru many. Je to zařízení, které umí ukazovat chování vichru many. Ten je nenahraditelný sám o sobě, ale abychom zjistili a vyřešili, co se děje, budeme ho potřebovat.

Měli kouzelné zrcátka na komunikaci, ale přestala fungovat v moment, kdy vlezli do hvozdu.

Naše výprava

Když vyslání velkého oddílu tak spektakulárně selhalo, rozhodli se poslat menší skupinu, která by se mohla ve hvozdu pohybovat vice nenápadně. K tomu potřebovali ty nejlepší a tak poslali pro nás…přirozeně?

S námi půjde Maelor Thane, druid z Dubového listu, žák Erka. Ve městě je teprve pár dní.

Hlavní úkol je najít a přinést kompas. Když to půjde, zachránit přeživší. Celkem pragmatický přístup. My jsme taky pragmatičtí, takže primárnímu úkolu jsme předřadili ještě úkol nulciární - “naše přežití”. To jsme jim samozřejmě neřekli.

S Maelorem jsme se setkali ještě ten podvečer. Byl u stromu, který kdysi kdysi dávno přesadili z hvozdu sem, a zkoumal ho. Detaily níže.

Mluvili jsme s místním šéfem RF (jehož jméno jsem si nenapsal). Dali jsme mu Zelenou lucernu i s návodem. Máme u nich ještě lepší jméno, nekritický obdiv a nekonečný kredit.

Během návštěvy nám detailněji popsal problémy s vichry.

• Vždycky “foukaly” stejným směrem. Tady v Milfordu to bylo cca od hvozdu na západ. Ale během posledních 6 měsíců se směr nepravidelně mění na druhou stranu, směrem do hvozdu.
• Jejich síla taky není stabilní. Celkově jsou slabší, někdy až skoro “nedetekovatelné”.
• Téhle události v deníku říkám Event
• Naše prvotní teorie, někdo/něco je vysává

Večer jsme nakoupili a nabrali zásoby. Kubu napadlo nafasovat 3 poštovní holuby. To nám dává šanci poslat aspoň jednosměrnou zprávu, která není závislá na magii.

Pozorování stromu

• I když je léto, tak opadává
• Je to javor, stejně jako většina stromů ve hvozdu
• Včera se v jeden moment začal třást a změnil barvu. Já, Bulvit chytrý, to porovnal s časem posledního “eventu”, a zjistil, že to sedělo. Takže to nějak souviselo.
• Strom je nějak spojený s hvozdem. Podle Maelora je to jedinečný úkaz, ještě to neviděl.
• Mladej Kuba se kouzlem kouknul dovnitř stromu a zjistil, že tam, kde má být míza, tak není nic
• Já z toho stromu cítím manu (prozatím neužitečné pozorování)

19.8.674

Vyrazili jsme na západ, jedeme na koni. Až k řece nás doprovází oddíl vojáků. Odpoledne jsme potkali rodinu uprchlíků. Ti nám pověděli pár dalších detailů od řeky.

Před pár dny v noci na ně něco zaútočilo a zničilo to jejich dům. Bylo to ze směru od řeky Gleby. Odešli do uprchlického tábora. Na tábor dnes v noci taky zaútočili, tak se sbalili a jdou dále. Věci, které zaútočili na tábor popsali jako děti, ale nebyly z masa a kostí. Barvu měli jakoby jantarovou (míza?), neměly obličej. Stopy v zemi ukazují na chodidla bez prstů.

Taky nám popsali, že hvozd se rozrůstá. Dostal se až k řece a vrby rostou a ční až nad řeku. To zužuje řeku a zrychluje vodu.

Maelor nám vykládal nějaké věci týkající se hvozdů.

• Před pár dny se z jednoho vrátil (Hvozd u Belterenu), a dodal nám informace o nehodě u Belterenu. Tam se probudil hvozd, ale důvody jsou jasné a určitě to není stejný případ jako tady.
• Kouzlit v probuzeném hvozdu je jako ohýbat se v elfském baru. Volá to po průseru. Hvozd to okamžitě vidí a, stejně jako třeba rozdělaný oheň, to považuje za útok. No a začne se urputně bránit.
  • Tak ještě, že se k nám před pár dny místo pořádného bojovníka přidal nedomrlý kouzelník.
• Hvozd se vzbudí, když ho něco dráždí dlouho. Jedno ohniště ho nenasere dostatečně, po chvíli se uklidní. Ale když lidi třeba vypalují soustavně kusy lesa, hněv se nabíjí, až překročí určitou mez a hvozd se probudí.
• Má pak několik dalších stupňů probuzenosti. A čím vetší ten stupeň je, tím je to horší.
• Hvozdy se dají uklidnit, ale vyžaduje to hodně energie a času.
  • pomůže množství druidů
  • pomůže uklidňovat na nějakém druidsky významném místě - srdce hvozdu, druidské kruhy, …

20.8.674

V noci se nic nestalo.

Kuba při meditaci zjistil, že vichr je slabší, než včera. Jdeme směrem k uprchlickému táboru. Když jsme tam došli, ještě za světla, zjistili jsme, že je částečně spálený a rozházený. V noci na ně zase útočily jantarové děti.

Vojáci popsali, noční boj. Zvláštní bylo, že bytosti jsou měkké, až polotekuté. Jako sekat do plastelíny. Ale když do nich sekli, zbraně v nich zůstávaly, uměli se selektivně vytvrdit. Stejně tak zatvrdli, když umřeli.

Mají tam pár mrtvol. Pozorování:

• Mrtví jsou tvrdí
• V teple/u ohně se roztékají (samozřejmě jsem na o přišel já). Když jsme se doptávali, tak vojáci potvrdili, že se ohně bojí. To posiluje teorii o tom, že jsou z mízy, tak je taky hořlavá.
• Když to Pompa “rozpitval” kladivem, zjistili jsme, že to má lebku, ale ta není podobná žádné známé rase
• Uvnitř je listí Večer jsme se utábořili asi 200 sáhů severně od tábora. Předpokládáme, že hvozd znovu zaútočí a nechceme riskovat kejhák. Vojákům jsme samozřejmě vysvětlili, že potřebujeme být nenápadní, aby o nás hvozd věděl co nejmíň. Určitě nám věřili. Oddíl, který nás doprovázel jsme jim nechali. Aspoň to pro útočníky bude větší návnada a bude větší šance, že nás minou.

Nerozdělávali jsme oheň a střídali jsme se v koruně jednoho stromu, aby měl vždycky někdo výhled a pozoroval situaci.

Kolem 11 v noci se u řeky zvedlo hejno vyplašených ptáků a letělo přes nás na západ. Nikoho neposrali. Od řeky k nám začaly doléhat zvuky jako když prcají enti. Hlídka na stromě (máme NVG čočky) po chvíli zahlédla chodící stromy…možná sice neprcali, ale teď jdou rozprcat nás.

Na první juknutí vypadají jako pětimetrové stromo keře. Nemají jeden dominantní kmen, ale spoustu malých. Maelor je poznal a povzbudil nás jejich popisem. Mají šestisáhové šlahouny na kterých jsou asi 15cm trny. Umí oběť omotat a roztrhat na kousky jak pomalu pečené hovězí. Taky se umí proplést navzájem a obestoupit skupinu nebohých vojáků nebo udělat zeď nebo tak. Jo a aby toho nebylo málo, ty trny umí střílet. Jediná výhoda je, že nejsou moc rychlí, takže jim jde utéct svižnou chůzí.

Nevíme proč útočí. Buď to je rozhodnutí samotných stromů, nebo je ovládá samotný hvozd. Chtělo by to zjistit.

Podařilo se nám (teda mě) přemluvit velícího důstojníka, aby nařídil ústup. Nemusí utíkat až někam do města. Platí-li to o nočních útocích, tak stačí několikahodinový pochod a měli by být v cajku. Jestli tahle teorie byla správná jsme se už bohužel nedozvěděli. Ale co by se mohlo pokazit.

Když jsme se já, Kuba a Pompus přesouvali od tábora kousek na sever, dva ti zmrdi si nás všimli. Kus od nás jsme viděli (díky NVG) Maelora, jak stojí, drží jeden z těch stromů a nehýbou se. Čáryfuk si myslel, že si to usnadní. Dal na sebe neviditelnost a začal utíkat jiným směrem. No ale alespoň jsme zjistili, jestli stromy ovládá hvozd. Ovládal. Kubovo kouzlo bylo okamžitě zpozorováno a jako bludička v lese následováno. Takže já s Pompu jsme vycházkovou chůzí došli k druidovi, který nám řekl, že jeden z těch stromů ovládnul.

Když se Kubovi konečně podařilo setřást stromy, a při tom si splnil denní kroky, přidal se k nám. Maelor byl schopný ten strom ovládat max pár hodin. Rozhodli jsme se teda vyrazit hned směr hvozd a stroma použít jako vstupenku dovnitř. Druid nějakou srpokosou ořezal strom tak, že jsme na něj mohli nasednout a svézt se. Možná si v létě přivydělával jako zahradní architekt.

Na stromovi jsme dojeli k řece, v místě kde na druhé straně byly vidět ty vrby. Strom bez váhání vlezl do řeky. Byl celkem v klidu, asi věděl, že přinejhorším dřevo plave. Na rozdíl od barbara v brnění. Ale, k našemu překvapení, strom se namočil sotva po to, co mohly být kolena. Ukázalo se, že ty vrby tam nejsou jen jako prostředníček vytyčený na Othion, ale jejich kořeny těsně pod hladinou vytvořili něco jako brod nebo lávku, po které šlo přejít na druhou stranu.

Asi 50 sáhů od druhého břehu jsme začali procházet něčím, co vypadalo jako ulička hanby. Po obou stranách stály stromy a jakoby se na nás dívaly, sledovaly nás, hlídaly. No v ten moment se mladej rozhodl, že je supr čas nám říct vtip. Nedopověděl ani první slovo, když na nás ty stromy zaútočily. Začaly nás bičovat a bouchat větvemi. Druid něco zakouzlil a náš stromosluha se kolem nás rozrostl a udělal ochrannou klícku. V té jsme přešli až na druhou stranu a z dosahu jejich větví. Vrby mlátičky naštěstí nemohly chodit, jenom mlátit.

Slezli jsme ze stromu. Stromu jsme řekli, ať se jde procházet zpátky mezi těmi vrbami. Ty ho postupně rozštípaly na trsátka a už jsme se ho nemuseli bát.

V lese jsme si všimli nějakých světýlek, nehýbali se (nebyli nijak zásadně blízko) a šlo se jim lehce vyhnout.

Po nějaké chvíli byl další event. Stromy se třásly, listí padalo, světýlka zhasly. Z různých směrů se ozýval divný zvuk. Trvalo to pár minut.

Našli jsme úkryt a jdeme spát.

21.8.674

V noci se už nic dalšího nestalo.

Kuba zjistil, že vichry jsou ultra slabé, na rozdíl od mojí ranní erekce. Nepodařilo se mu úplně nameditovat veškerou manu. Pompa a Maelor nemají problém sledovat stopy oddílu, který hledáme. Hvozd se sice celkem rychle regeneruje, ale oddíl nadělal velkou neplechu.

Po cestě jsme potkali enta. Ale jako by nás neviděl a šel rovně někam do pryč. Když procházel kolem nás, viděli jsme

• něco na něm svítí (asi nějaké houby nebo jako mech)
• ozývá se z něj hučení, v koruně poletuje bžilion nějakého hmyzu
• celkově vypadal tak nějak nemocně, kůra se mu loupala…asi stromová lepra

Později jsme našli kostry něčeho co se vzdáleně podobalo srnkám. Nebo spíš štěňátkům srnky. Ale zadní nohy to mělo zmutované. Podle druida už se tak narodily, ale neměly šanci v přírodě přežít.

V noci, když už jsme tábořili, proletělo nad námi cosi velkého. Nebylo to moc dobře vidět, jako by to probleskovalo, mizelo a objevovalo se to. Když to bylo přímo nad námi, cítili jsme jak to žene vzduch k nám dolů. Ale naštěstí si nás to nevšimlo.

22.8.674

V noci byl další event. Zvuky se ozývaly mnohem blíž, asi 50 sáhů od našeho ležení. Mladej cítí, že vichr se chová divně. Korunami stromů se prohnali velcí pavouci.

Ráno začalo pršet. Listů po každém eventu ubývá, už bylo dokonce vidět denní světlo a les je světlejší.

Šli jsme na první místo, odkud jsme v noci při eventu slyšeli tajuplné zvuky. Bylo tam něco jako mýtina nebo louka. Po okraji mrtvé stromy a hejna toho hmyzu, co jsme viděli na zombie-entovi. Uprostřed palouku byla totálně mrtvá zem, úplně holá. Našel jsem záhadný ďolík, který byl plný “popela” a v něm nějaká bronzová malá mistička (čmajz).

Na místě druhého eventu jsme našli mrtvé stromy v kruhu a zase hejna toho hmyzu. Který tentokrát z nějakého důvodu okamžitě zaútočil (okamžitě znamená po blbém hodu kostkou).

Bodal do kůže, nedalo se bránit, jen utíkat. Když jsme jim utekli, zkontroloval jsem všem rány a zjistil, že už stihly začít hnisat. Takovou rychlost jsem asi ještě nikdy neviděl. Obětoval jsem jeden megakrutohustý protijed, který jsme našli v Sarzakově věži a všechny vyléčil. Bože, zdá se , jako by to bylo před sto lety. Škoda, že nemám recept, je to fakt silné.

Odpoledne jame našli místo, kde se první oddíl dostal do nějaké potyčky. Nebo spíš masakru. Asi je něco přepadlo a od tohoto místa už nevedla žádná stopa, která by naznačovala větší množství živých lidí. Stopy naznačují, že těla (ať už mrtvá nebo živá) něco odneslo. Nenašli jsme žádné mrtvoly. Pár věcí, kusů vybavení a tak, ale žádná těla. Kompas tu bohužel taky nebyl, takže musíme pokračovat dál.

Mě napadlo se zeptat, jestli se druidi neumí nějak domlouvat na dálku.

---

myšlenka a rozhovor byly delší: Řešili jsme moji teorii o tom, že hvozd na lidi útočí, protože mu něco ubližuje, vysává energii. Hvozd jenom neví kdo a tak se brání proti nebližšímu potenciálnímu nepříteli - lidem v Othionu. A ty škody jsou tak velké, že se hvozd probudil. Proto jsem nejdřív navrhnul, jestli bychom se nemohli lesu nějak představit, že mu chceme pomoct. Maelor byl dost zdvořilý na to, aby se nesmál nahlas, ale bylo mi jasné, že to je hovadina. No a pak mě napadlo, jak by se spojil s jinými druid, kdyby chtěl začít hvozd uklidňovat…a voilá…

Ukázalo se, že to jde. Maelor zakouzlil nějaký list a vyslal signál, který zachytí všichni druidi v doslechu. Co je “doslech” neví ani Freya. Sedli jsme na bobek a rozhodli se pár hodin čekat. Pokud by Erko žil, možná sem přijde, protože z toho signálu pozná, kde jsme.

O pár hodin později

Erko žije. Ale nepřišel. Do Maelora udeřila extrémní síla. Stejný signál, jako vyslal on, jen o hodně silnější. Prej takový nemohl poslat žádný člověk. Z odpovědi bylo cítit zoufalství. Povzbudivé. Ale aspoň jsme věděli, kde je zdroj toho signálu. Samozřejmě to bylo směrem, kterým táhly ty těla. Taky povzbudivé.

Pompus nám pomohl rychlou chůzí a tak jsme postupovali celkem rychle. Po pár hodinách jsme došli na místo. Teda asi. Došli jsme k hradbě velkých stromů. A netrvalo dlouho, než jsme si uvědomili, že to jsou enti. Napovědělo nám třeba to, že se nám dva z nich okamžitě vydali naproti.

Povzbudivé.

Když už jsme se pomalu rozhodovali s jakou zbraní v ruce umřeme, stromy se zastavili uprostřed pohybu. Nevěděli jsme proč, ale vzali jsme to jako dárek od bohů a rychle jsme hradbu prošli, dokud byl klid.

Vstoupili jsme na další louku. Uprostřed byl jeden jediný, ale obrovský strom. Možná srdce hvozdu. Musím se na to zeptat Maelora. Při druhém pohledu nám došlo, že v tom stromě je zarostlá postava. Erko.

Maelor se k němu rozběhl. Když byl u něj, dotkl se ho, sklonil hlavu a asi s ním začal komunikovat telepaticky. Po pár vteřinách sundal ruku, sundal Erkovi z vyčnívající ruky tašku s kompasem a řekl “Zdrháme”. Chvíli jsme koketovali s tím, že bychom měli Erka nějak zachránit, ale Maelor řekl, že už mu není pomoci a navíc je to on, kdo drží ty stromy na uzdě. Musíme sebou hodit.

Utekli jsme pryč. Bylo to relativně v klidu, Erko udržel stromy nehybné dost dlouho na to, abychom se dostali daleko.

Když jsme se utábořili, měl Maelor konečně čas nám říct, co se od Erka Dozvěděl.

• Dotýkal se toho stromu a zkoumal ho zrovna, když byl event. Proto tam zamrznul.
• Od té doby, co je z něj část kmene cítí, že z hvozdu někdo odsává energii (takže naše teorie je asi celkem přesná)
  • Ten, kdo to dělá si z různých míst hvozdu odnesl kousky půdy a skrz ty se napojil na celý hvozd (Místo s bronzovou destičkou?)
  • Odhaduje, že hvozd se přehoupne do další úrovně probuzení, už za 2 eventy. Při současné frekvenci za 2 noci.
  • Kousek na jihozápad od nás je druidské místo, které umocňuje druidskou sílu. Ideální místo na to les trochu uklidnit. Erko mu popsal přesně, jak se tam dostat. Co se nám zdálo jako pár vteřinový dotek učitele a žáka, byl ve skutečnosti dlouhý rozhovor a loučení dvou přátel v jednom.

Koukli jsme na kompas a ukazoval ZSZ směrem. Museli jsme si vybrat.

Rozhodli jsme se následovně.

1. Pošleme 2 holuby (kteří nějakou záhadou přežili všechno co se dělo). Ponesou stejnou zprávu a jsou dva, abychom měli šanci, že aspoň jeden doletí.
2. Rozdělíme se.
   • Maelor půjde na druidské místo kde začne uklidňovat hvozd. Sám ho nemá šanci uspat, ale myslí, že ho udrží na současné úrovni nasrání.
     • Tady se pak otevírají 2 šance na zlepšení
       • Jeho signál přiláká další druidy
       • Holubí zpráva zajistí druidí posily
   • My půjdeme směrem, kterým ukazuje kompas. Tam snad najdeme zdroj poruchy vichru z hor a vyřešíme to. konec session - už 6 let jsme nedostali expy